Jsi anděl mých všedních dnů, i když jsi tam, kam nedohlédnu. Jsi pramen, kterým hasím žízeň po lásce, co svírá moje srdce. Jsi teplý plamínek, nad kterým hřeji zkřehlé ruce. Jsi zbloudilé slůvko letící k Pánu Bohu. Jsi vzácný motýl, kterého se přesto dotknout mohu. Jsi slunce mého života, co hřeje každý den. Snad už je to doopravdy a ne jenom sen. Miluji Tě.
Moje srdce vydává hluk, je to děsně strašnej zvuk. Slyším hlasy a malý hlásky. Zemřela bys dnes večer, z lásky? Já klidně jo a třeba hned, dřív, než skončí tenhle svět.
Chci Tě mít ráda, toužím po Tobě, po Tvém pohlazení. Chci Tě mít u sebe, chci, abys mě miloval. Toužím říci: Miluji Tě. Dej mi svou lásku a já se naučím mít Tě ráda, stůj při mně, pak pochopíš, že budeme šťastni. Věřím Ti…
Dala bych za Tebe celý svůj život. Dáváš mi energii k tomu, abych se mohla každé ráno nadechnout. Jsi ten, kdo vlastní moje srdce, a já si přeju, aby to tak zůstalo napořád…
Oči jsou zrcadlem pocitů, oči jsou úkrytem dotyků, oči jsou nocí i dnem, oči jsou světlem i tmou, oči jsou Tvojí ozdobou, v nich najdem odpověď, zda ráda mě máš…
Víš, jak se říká, že člověk má svou druhou polovinu, kterou celý život hledá? Já už jsem ji našel… našel jsem Tebe. A když nás osud párkrát na okamžik rozdělil, hledal jsem Tě znovu a znovu a žil jen pro opětovné splynutí nás dvou… Jsi můj život, děkuji Ti.
Miluji Tě jako drak, miluj Ty mě taky tak.
Chtěla bych Ti říct, že miluji Tě čím dál víc… Jak Ti to mám ale povědět, když mě neslyšíš? Prosím, přijď dnes TAM… A já Ti něco pošeptám…
Měla jsem ráda tmavé vlasy, a Ty je nemáš, měla jsem ráda hnědé oči, a Ty se modře díváš, měla jsem ráda, promiň, že si stěžuju, měla jsem ráda, ale Tebe miluju!
Miláčku, když přijdeš, slunce pro mě vychází, když jsi se mnou, tak svítí, ale musíme-li se rozloučit, zapadá… MILUJI TĚ!