Lásko má, ten okamžik, co jsem byla s Tebou, se mi pořád promítá v hlavě. Nemůžu na to zapomenout, když jsi mne držel za ruku a objímal. Chci to vrátit a přát si, aby to nikdy neskončilo… Miluju Tě.
Ahoj miláčku, zrovna moje duše, tělo a hlavně srdce myslí na Tebe. Ať už je večer, protože jak jsem s Tebou, bije mi tak, že bych nemohla nikdy umřít. Miluju Tě.
Chtěl bych Tě líbat, chtěl bych Tě hladit, chtěl bych i víc, než se Tě jen dotýkat, chtěl bych, ale nevím jak, pomoz mi a budeme mít na co vzpomínat.
Nejsem Shakespeare a nedokáži slovy vyjádřit, co v srdci cítím. Však zahleď se do očí mých a vše z nich můžeš číst!
Podívej se na sebe, jak to vypadáš? Jseš mi ňákej povědomej. Nejseš Ty náhodou ten, co ho miluju?
Jsi jak jarní kvítek, co na louce rozkvétá, tak křehká a nádherná. Tobě i orchidej závidět může. Tobě se nevyrovná nic, miluji Tě, lásko, čím dál víc.
Miluji Tvé básně, miluji Tvé polibky, miluji Tvé ruce.
I kdybych před spaním tisíckrát oběhl náš dům, stejně by to nepomohlo… Stále na Tebe musím myslet. Miluji Tě.
Včelka miluje květ, někdo zase svět, někdo miluje sebe a já miluju Tebe.
Někteří lidé přicházejí do Tvého života a rychle odcházejí, někteří se stávají přáteli, jiní ve Tvém životě zůstanou. Já zůstávám.